Základní škola T. G. Masaryka Kutná Hora
Jiráskovy sady 387

Slavnost dožínek (obžínek, dovazné, dožaté) je spojená s ukončením pracovních činností na poli, s koncem sklizně obilí, žní. V tento „děkovný svátek” byly zakázány hádky a pomluvy. Poslední kus pole se nechával při žních záměrně nepožatý a ženci jej požali právě až v den dožínkové slavnosti. K tomuto završení sklizně a rozloučení hrávala muzika a ženci se průvodem vraceli do vsi. První a poslední požatý snop se daroval bohům úrody. Z obilí pletly dívky na polích věnce a přidávaly do nich polní a luční kvítí, jeřabiny, myrtu, makovice, slaměnky, ovoce nebo malé koláče. Věnce dozdobily ještě stuhami a pentlemi. Symbolickou bylinou dožínek byla také slunečnice, která představovala odvahu, sílu a vitalitu. Při zahájení oslav předala nejvýřečnější děvečka věnec hospodáři. Následovala hostina a tancovačka s muzikou. Ve staveních se nechával dožínkový věnec jako sluneční symbol až do Štědrého dne, pak byl nalámán. Sláma z věnce byla rozdána zvířatům, zrna se symbolicky ponechala do jara, kdy byla přidána do osiva jako požehnání.

Dnešním dnem jsme uzavřeli roční cyklus projektu Život chleba. Podařilo se nám získat nové poznatky, zkušenosti, vjemy a zážitky a vytvořit nové vztahy a prohloubit ty stávající. Zářijová oslava dožínek byla upřímným ohlédnutím za celým rokem společné práce, se společným záměrem. Od práce a povinností jsme se posunuli ke slavení, sdílení a vyjádření vděčnosti.

Celkem se nám podařilo sklidit 125 g celozrnné pšeničné a žitné mouky, kterou jsme pak zapracovali do těsta na houstičky.  Díky hostitelce Helen z Divočiny Malešov jsme si pochutnali na vlastnoručně vyrobeném pestu z bazalky, slezu, slunečnicových semen a koření a na pomazánce z pečených rajčat. Díky počasí se nám závěr opravdu vydařil.